Další Tomahawky u Íránu: Velká Británie nasazuje jadernou ponorku HMS Anson

Britské královské námořnictvo nasadilo HMS Anson, jadernou útočnou ponorku, do severní části Arabského moře. Tím umístilo platformu s obrovským úderným potenciálem do blízkosti íránských cílů, jak 21. března 2026 informoval Daily Mail. Tento krok vkládá do rizikového námořního koridoru trvalou, těžko odhalitelnou techniku, která posiluje možnosti spojenců rychle reagovat na eskalaci.

HMS Anson, ponorka třídy Astute, odplula z Perthu 6. března 2026 a nyní operuje v hlubokých vodách příznivých pro utajené dlouhodobé operace. Vyzbrojená střelami Tomahawk pro pozemní útok a pokročilými zpravodajskými systémy může ohrožovat íránskou vojenskou infrastrukturu, aniž by byla odhalena.

Strategická poloha

Toto nasazení umísťuje vysoce výkonnou jadernou ponorku do blízkosti Hormuzského průlivu, kritického námořního průchodu u vstupu do Perského zálivu, přímo sousedícího s íránským jižním pobřežím. Z této pozice může HMS Anson podporovat operace vázané na scénáře eskalace, včetně vymáhání bezpečnosti na moři, zpravodajské činnosti a přesných úderů.

HMS Anson operující v severní části Arabského moře může sledovat nebo ovlivňovat provoz vstupující nebo opouštějící Záliv. Tím, že britská ponorka zůstává mimo stísněné a silně sledované vody samotného Zálivu, těží z hlubších operačních oblastí, které zvyšují její utajení, přičemž si ale zachovává schopnost úderu na íránské pobřežní i vnitrozemské cíle.

Ponorky třídy Astute

Třída Astute představuje nejmodernější útočné ponorky Královského námořnictva Velké Británie a zároveň nejpokročilejší podmořské plavidlo, jaké kdy Británie provozovala. Jedná se o jaderně poháněné útočné ponorky (SSN) o výtlaku přibližně 7 800 tun v ponořeném stavu, s délkou přes 97 metrů a posádkou kolem 98 mužů. Pohon zajišťuje jaderný reaktor Rolls-Royce PWR2, který ponorce umožňuje dosáhnout rychlosti přes 30 uzlů pod hladinou a teoreticky neomezeného dálkového dosahu, protože jediným provozním omezením je lidská posádka. Třída Astute je vyzbrojena kombinací střel Tomahawk Block IV/V a torpéd Spearfish. Tento arzenál z ní činí jednu z nejuniverzálnějších podmořských platforem v NATO schopnou jak podmořského boje, tak přesných úderů na pozemní cíle ve vzdálenosti více než 1 600 km.

Celkem je plánováno sedm kusů třídy Astute, přičemž HMS Anson je pátou ponorkou série. Předchozí plavidla HMS Astute, HMS Ambush, HMS Artful a HMS Audacious jsou již v aktivní službě, zatímco šestá a sedmá ponorka (HMS Agamemnon a HMS Agincourt) jsou ve výstavbě nebo přípravě. Výroba třídy Astute se potýkala s výraznými zpožděními a nárůstem nákladů, přesto tyto ponorky představují páteř britských schopností podmořského odstrašení a projekce síly v době, kdy Velká Británie teprve zahajuje vývoj nástupnické třídy v rámci programu AUKUS.

Univerzální výzbroj

Střely Tomahawk pro pozemní útok představují její hlavní údernou schopnost. S dosahem přesahujícím 1 600 kilometrů tyto střely umožňují HMS Anson napadat vysoce hodnotné cíle jako jsou velitelská střediska, uzly protivzdušné obrany, raketové odpalovací rampy a námořní základny na území Íránu, aniž by se přiblížila k chráněným pobřežním zónám. Tato schopnost z bezpečné vzdálenosti snižuje riziko a zachovává schopnost strategicky překvapivých úderů.

Vedle pozemních útoků je HMS Anson vybavena těžkými torpédy Spearfish, která jí dávají rozhodující roli při operacích námořního odepření. V krizovém scénáři u Hormuzského průlivu to zahrnuje schopnost sledovat a v případě potřeby neutralizovat íránské námořní jednotky jako fregaty nebo ponorky třídy Kilo.

Zpravodajská činnost a strategický kontext

Jednou z nejkritičtějších rolí ponorky v tomto kontextu je zpravodajský, sledovací a průzkumný dohled. HMS Anson může skrytě monitorovat pohyby íránského námořnictva, odhalovat aktivity spojené s kladením námořních min a shromažďovat elektronické zpravodajské informace o radarových a komunikačních systémech. Tyto informace lze sdílet se spojeneckými silami, čímž se zvyšuje situační povědomí v námořní oblasti a umožňují koordinované reakce.

Přítomnost HMS Anson v severní části Arabského moře posiluje schopnost Velké Británie rychle reagovat na regionální krizi a zároveň podporuje spojenecké úsilí o zajištění bezpečnosti jednoho z nejdůležitějších světových energetických koridorů.